Profil

Zpívající nádraží

Zpívající nádraží - transparentní

Od léta do léta trvala práce na přípravách uměleckého projektu „Zpívající nádraží“. Jde o krásný počin, za který jsem jako autorka osobně zodpovědná. Za to, že se podařil, jsem velmi vděčná. A popravdě jsem i pyšná, protože od myšlenky k činu bývá často cesta velmi klikatá o to více se raduji ze zrození…..

Na přelomu května a června 2016 vcházíme totiž do veřejného prostoru s jedinečným formátem a to s koncerty klasické hudby v nádražních halách. Pro letošní ročník je to v Olomouckém kraji.

V pěti historicky zajímavých budovách zněly árie pro tenor i soprán, hobojová sóla, cemballové party, trombonový sextet, violloncelový kvartet a to proto, aby se každodenní cesta vlakem stala pro cestující nevšedním zážitkem a jejich den slavnostnějším.

Projekt získal záštitu hejtmana Olomouckého kraje, rektora UP Olomouc, primátora města Olomouce a mediální podporu Českého rozhlasu Olomouc a Rádia Haná.

Od konce k začátku vás provede profil celé události na FB „Zpívající nádraží“

Začátky

Výsledkem pozornosti a času věnovaného studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci byla moje specializace v oborech Česká literatura (1989-1994, Mgr.) a Hudební a hlasová pedagogika (1994-2000, Mgr.). Následná etapa mi otevřela cestu k pěvecké technice a koncetní praxi přímo u sólistů operních scén, vesměs zahraničních pěvců a pedagogů (Oděsa, Petrohrad).
Dnes už dlouhodobě spolupracuji se studiem hlavní korepetitorky a pianistky Národního divadla Praha, paní Jelenou Noskovou. Od roku 2009 jsem členkou operního souboru Moravského divadla Olomouc.

Mé cíle

Mým přáním je dopřát posluchačům výjimečný zážitek v akusticky zvláštních prostorách, jako jsou továrny, jeskyně, technické haly a užít si společně tu proměnu atmosféry míst v koncertních síně. I pro posluchače je to docela zábavné a zajímavé. Ten kontrast, vnímat klasickou hudbu a ušlechtilost hudebních nástrojů v industry prostředích, je zábava. Projektem „Harfa a múzy“ se to společně s harfistkou Anastázií Tomečkovou užíváme.

Mým velkým potěšením je předkládat posluchačům jiskřivou hudební ochutnávku emocí tak, aby jim to bylo stejně milé, srozumitelné a příjemné, jako lahodit si nad rozličnými ročníky pěkného vína. Je to radost a dobrodružství zároveň, když mám možnost přeleštit ono původní poselství pěvecké literatury a usadit ho do podoby propojené s naším současným světem a jeho emocemi. Ve svém jádru totiž zůstávají navzdory věkům, byť v mnoha odstínech, neměnné, ale stále živé…

A když mi po koncertě zašumí kolem uší…: „… konečně vím, o co v té árii vlastně jde…“ jsem spokojená.